Když projdeš cestou k naději

Ještě předtím než přijde ,,naděje“, projdeš ,,čertovými skalami“Když jsme si dělali s Rosťou plán na výlet, natrefili jsme na mapě na jeskyni Naděje. Na začátku trasy byly nádherné Čertovy skály, i když v zapadajícím slunci, působily tak nějak temně. Klikatou cestičkou mezi týčícími se kamennými obry, propletenými kořeny stromů a průrvami, kdy naše nepozornost k sobě samým, by místo k Naději vedla k úrazu, jsme postupovali v naprosté samotě. V posledním nejprudším úseku (fakt pěkně hnusný stoupák) mě ještě Rosťa pobídnul k běhu. ,,No tak ty ses úplně zbláznil, tak to tady zdechnu“ vylítlo ze mě….. ,,běžíme, dyť už je to kousek“…. ,,no super“, tak ještě prodřít se všudypřítomnými balvany, klestím a jako bonus obdržet desítky komářích štípnutí…..a když už mi nabíhala sprostá slova ….. Naděje se objevila před námi A tak mi vyvstala myšlenka krásné paralely, kterou si procházíme v našich životech.NADĚJE není jen vírou, že vše nakonec dospěje ke zdárnému konci, ale je to ten stříbrný provázek hvězdy , který nás vede po cestě k našemu lepšímu já…. ,,Naději“ jsme však schopni vnímat, až tehdy, když si projdeme cestou skrz ,,čertovy skály“ ……. A je to právě ta cesta v naší hlavě, ve které se ozývají nikdy nekončící rozhovory, zpochybňování, odvádění pozornosti, manipulativní hry naší mysli…. V těchto čertových skalách vládne jediný vládce, a tím je EGO ….. Často skloňované v poslední době ….a že je to něco špatného, čeho je třeba se zbavit? Nejde se zbavit něčeho, co po celou tu dobu chránilo naše království….. jde o to PŘESTAT SE S TĚMI MYŠLENKAMI ZTOTOŽNOVAT…. Naučit se být divákem v kině naší hlavy Vždyť ten šum myšlenek a běžících programů z dětství nejsme my …. No ano bolí to, jako by vám rovnali ruku, která po zlomenině v dětství špatně srostla ….. Ale po tomhle uvědomění začne EGO slábnout a čím víc se budete v téhle bolesti uvolňovat a i přes nejprudší závěrečný kopec (kdy už to máte sto chutí vzdát, protože jste už ze všeho vyčerpaní) tou cestou projdete, EGO nakonec odevzdá svou korunu a stane se vašim dobrým sluhou. A přesně tudy se klikatí cesta k NADĚJI, k hybné síle, která nás vede z pozice oběti cestou sebepoznání, sebedůvěry a sebeúcty až ke tvůrci svého života