V pubertě u mě propukla hypokalemická familiární periodická svalová obrna, ve zkratce HypoKPP.

Byl jsem na tréninku fotbalu a po krátkém odpočinku na střídačce jsem zjistil, že udělat krok je pro mě nadmíru obtížné. Z ničeho nic mi totiž přestaly fungovat svaly na nártech, nebyl jsem schopný chodidlo přitáhnout směrem nahoru.

A tak jsem cestu z tréninku domů, která mi běžně trvala 10 minut, šel přes 2 hodiny.

Jak to běžně mají zdraví lidé s draslíkem?

Běžného člověka usmrtí už 8 tablet KCL. Způsobí mu hyperkalemii, zastaví se mu srdce a je hotovo. Jen pro zajímavost - draslík je přesně tou látkou, která se používá do injekcí v celách smrti pro rychlé ukončení činnosti srdce.

Nemoc se vyskytuje v celé naší rodině a bohužel se dědí na další a další generace. 

Jednou jsme celkový dosavadní příjem draslíku chtěli spočítat. Vzešlo z toho množství tablet, které by musel dovést až po strop naplněný KAMION.

Je těžce pochopitelné, kde k tak obrovským ztrátám draslíku v těle dochází a jak si s tak obrovskými dávkami v podobě léků tělo dokáže na druhou stranu poradit.

Tak velké dávky KCL musely být provázeny příjmem porézního jídla (pečivo, piškoty), a to proto, aby vysoká koncentrace draselné soli v dávce nerozežrala 

Jak nám bylo kdysi lékaři sděleno, tak tato nemoc je genetická, chronická a celoživotně neměnná.

Tedy abychom přežili, musíme celoživotně užívat výše zmiňované obrovské dávky draslíku.

Nikdy jsem se s tím nesmířil a celý život, přestože mi lékaři nedoporučovali sportovat, jsem se snažil tuto nemoc porazit.

Má nemoc se bohužel dotýkala i kvality mých vztahů, žil jsem v permanentní kontrole, nedůvěře a  samozřejmě se to odráželo i na kvalitě vztahu v rodině i mimo ni.

Měl jsem několik prací najednou, žil jsem v neustálem shonu. Pořád jsem se hnal vpřed, dělal víc a víc věcí. Tím vším jsem se akorát tak stále vzdaloval sám od sebe. Asi jsem čekal, že se tím samo něco změní, prostě jednoho dne musí... Jak velký omyl to byl, jsem ale pochopil až později.

„Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Albert Einstein

A tento neustálý shon a nespokojenost jsem si kompenzoval relaxačními víkendovými pobyty. 

Člověk se postupně ve svých 38 letech dostal na emocionální, fyzické, psychické i duševní dno.

Měl jsem 100 kilo, vztahy v rozpadu a zdravotních problémů nepočítaně.

Shodou okolností a náhod, které neexistují :),  jsme se jednou s trenérem fotbalových brankářů bavili o tom, jak se noří do studené vody a já na něj jen nevěřícně koukal.

Vypadal šťastně, spokojeně a vyrovnaně a já v té době rozhodně nebyl, tak jsem usoudil, že i přes můj naprostý tehdejší odpor ke studené vodě, nemám vlastně co ztratit.  

Ani jsem tehdy, na přelomu roku 2018/2019, netušil, co vše se tím dá do pohybu a postupně tak začne vznikat.

Spolu s otužováním jsem se začal seznamovat i s WHM (Wim Hof Method), v podobě dechových technik, které pomáhají tělu lépe zvládnout pobyt v chladu.

To, jaký efekt měly dechové techniky na mé tělo i mysl mě naprosto fascinovalo a toužil jsem se dovědět mnohem více. 

Začal jsem pracovat s oxidem dusnatým - NO, druhým nejdůležitějším plynem v lidském organismu ihned po kyslíku, který má úžasné pozitivní účinky na lidský organismus.

Oxid dusnatý je základ pro uchopení celého systému zdravého dýchání Buteyko - technik sloužících krom jiného k zastavení či zmírnění astmatických projevů, dušnosti, rýmy atd.. Jelikož mě tento systém, sestavený již v 60. letech minulého století doktorem K. Buteykem, nesmírně zaujal, začal jsem ho více zkoumat a v praxi aplikovat.

Naučil jsem se za pár dní vše přesměrovat dechově na nos a to i během spánku, vše je opravdu jako ostatní věci, které aplikuji, o jednoduchosti, tedy i v tomto tomu není jinak.

Ponořil jsem se do kouzel dechu Ujjayi a spousty dalších dechových technik a začal tyto zdánlivě nesouvisející techniky propojovat v celek. Vytvořil jsem tak souhrn dechových technik vedoucích k sobě a k příčinným stavům sebe sama, a nazval jsem je ,,DECHOVÉ FÚZE", a ty  jsou dnes už součástí mého vlastního dechového systému ROS-dýchání.

Byl jsem naprosto uchvácen jejich účinky, a proto se chci o ně dělit dál. Je až neuvěřitelné, jak tato jednoduchá a přirozená práce s vlastním dechem v podobě dechových fúzí, může mít tak hluboké a zásadní účinky.

Začaly se u mě snižovat dávky draslíku. Začal jsem číst knížky o síle myšlenky,  o epigenetických principech, které popisuje Joe Dispenza či Bruce Lipton.

Tato informace mi posloužila k tomu, že jsem si 

Ani pohybově jsem své tělo nezanedbával. Praktikoval jsem chi-kungové cvičení v plné disciplíně, důvěře a víře v uzdravení, které z logiky západního lékařství nebylo možné. Postupně jsem se dostal v míře příjmu draslíku v tabletách, kterou vyžadovalo mé genetické onemocnění, na NULU.

Tedy jsem ho prostě téměř po 30 letech svého života přestal v tabletách úplně užívat. Kromě veškeré péče o sebe viz. výše, která na můj stav měla a má bezesporu zásadní vliv, jsem draslík přijímal pouze odšťavňováním vysoce alkalické zeleniny.   

Doktorka mi po 2 měsících volala a plná údivu vyjádřila své obavy, zda jsem neumřel, že jsem tam pro draslík nebyl (do té doby jsem bral 1 kilové balení emulze na měsíc). Tak jsem jí řekl, že už dva měsíce draslík neberu.

Nechápala, ale bylo zajímavé, že ji vůbec nezajímalo, jak je to možné. Divný to svět, západního lékařství, aniž bych ho chtěl nějak hanit.

Mé dosavadní krevní rozbory vypadaly neuspokojivě - triglyceridy, cholesterol, jaterky, prostě vše špatně.

Po 7 měsících práce na sobě jsem si ze své iniciativy nechal udělat krevní rozbor znovu a hodnoty byly mimo chápání. 

Doktorka si ověřovala v laboratoři, zdalipak se 

Opět jsem v životě našel radost a vášeň, svůj čas začal využívat efektivněji.

Nalezl harmonický vztah, který mi do života přinesla právě studená voda. Přišla mi do života zpátky láska a zhmotnila se skrze mou lásku k sobě, v lásce k Peťce a jejím synovi Tomovi.

Jak se to stalo?

Když jsem procházel transformací a docházel mimo jiné i ke svému kamarádovi Grigovi Mihasjanovi na Cchi-kung. Tak se začal zajímat o studenou vodu taky, viděl jak mi to prospívá, a jakožto horkokrevný Armén se úplně ve studené vodě necítil, provedl jsem ho tedy úskalími bezpečného vstupu do studené vody v radosti a on nemohl uvěřit tomu, jak moc je mu v ní dobře.

No a protože krom Cchi-kungu a dalších aktivit provozuje i kurzy Shiatsu, tak doporučil vstup do studené vody i svým žákům Shiatsu a mezi nimi byla i Peťka.

Když přijeli na Hlučínské jezero, a zadívali jsme se na sebe, věděli jsme to oba, že se něco v prostoru děje. A aby nám to vesmír potvrdil, že to tak má být, tak poté jsem měl workshop Zdravého dýchání v Ostravě-Porubě. Všechny workshopy jsem měl normálně úplně plné, na tento ale nepřišel krom Peťky nikdo. Bylo to  naprosto neuvěřitelné a i když byla sama, nebo právě proto, jsem workshop nezrušil a strávili jsme spolu a v naprostém soukromí další čas, který už nám dal jasně najevo, že patříme dohromady. A to nejen v soukromém životě, ale i pracovně, kdy Peťka je nedílnou součástí projektu 5PZ. 

No a prostor uvnitř se uvolnil natolik, že jsme spolu s Peťkou v lásce v roce 2022 přivedli na svět, právě v době počátku psaní knihy, i naši dceru Julii. Lásku našeho života a v(n)esmírnou radost.

Všechny tyto neuvěřitelné změny jsem si z pochopitelných důvodů nechtěl a ani nemohl nechat pro sebe. Měl jsem obrovskou radost, že jsem z velké míry překonal dle lékařů neměnný zdravotní stav a také velké nutkání se o to vše s dalšími lidmi dělit a podpořit je v jejich odhodlání a síle měnit svůj život do stavů, ve kterých jsou spokojeni a zdraví. 

Začal jsem dělat workshopy a založil komunitní projekt 5 PILÍŘŮ ZDRAVÍ, nejprve jako fb skupinu, která po 3 letech své existence (tedy do roku 2022) měla již téměř 13 tis. členů.

Jelikož nic nefunguje izolovaně a vše souvisí se vším, chtěl jsem, aby se vše, co mi pomohlo, zhmotnilo do celku. Přesně takového celku, který ale nebude nikoho ničím svazovat, či omezovat, nebude poučovat, nebude ho finančně zatěžovat, ale bude prospěšný a vhodný pro každého ve své jednoduchosti a ryzí čistotě úmyslu. A tak se také děje 🙂

Rád bych, aby se tyto jednoduché informace dostávaly k lidem, což je největší problém a paradox dnešní přeinformované doby.

Myslím, že největším problémem, proč lidé se sebou nechtějí nic udělat, je jejich pohodlí a neznalost. 

Představa, že mi bude nějaký super odborník vykládat o tom, jak mám žít navíc slovníkem, kterému ani nerozumím a ve stylu věcí a úkonů, kam většina lidí nemá šanci ani dohlédnout, natož v nich běžně žít, vede tyto lidi k permanentnímu neúspěchu a k odsouzení sebe sama, ke sledování životů těch druhých, utvrzuje je v pocitu, že jsou k ničemu, neváží si sebe samých a nemají se rádi, prostě žijí životy druhých.

Cesta, kterou vidím já, je v naprosté jednoduchosti, obyčejnosti a selskosti sdělení a chci pouze inspirovat a ať už si každý najde v tom, co bude chtít a použije způsobem, který mu bude vyhovovat.

To vše lze pomocí činností, které ho nic nestojí a pokud si uvědomí, že takto v podstatě žily už naše babičky a prababičky a jen se tímto člověk vrací k normálnosti, přírodě, pohybu, lásce a tedy sobě samotnému a je sám sobě tvůrcem a ne obětí, má to obrovský dopad na jeho psychiku a tím i fyzický stav těla, PROSTĚ SE ZAČNE MÍT RÁD.

Roztočí se spirála a samozřejmě se změní i vztahy s ostatními, pročistí se a zůstanou jen ty cenné a nové hodnotné vzniknou, jako třeba k tomu došlo i u mne v